Dva roky za námi
Uběhl další, již druhý rok práce naší nadace "Mámy v kaši" a my bychom se s Vámi rády podělily o naše konkrétní příběhy. S deseti sólorodiči jsme se po celý rok já a Karolína pravidelně setkávaly a postupně, pomalými změnami, s nimi bok po boku, měnily a zlepšovaly jejich svět a svět jejich dětí. Chceme zde některé příběhy ve zkratce sdílet, abychom jejich svět poodkryly a ukázaly, jak málo někdy stačí k tomu, aby se věci začaly posunovat lepším směrem. K tomuto posunu však potřebují pomoc zvenku, sami na to nestačí. Třeba tím budeme do budoucna inspirací i pro Vás, kdo čtete naše stránky. Příběhy jsou opravdové, jména jsme pozměnily.
Sólorodiči jsou i tatínci. Náš tatínek Jirka, mladý muzikant, skejťák a profesí průvodčí, zůstal se dvěmi kluky sám, protože maminka na mateřské pomalu propadla alkoholu a byla svým dětem nebezpečná. Září, poprvé do školky a poprvé do 1. třídy. Když nemáte nikoho, kdo by vám poradil, pomohl, je to těžké. OSPOD je státní instituce na ochranu dětí a dle svých možností dohlíží, aby dítě nestrádalo. Ale kapacitu na podporu rodičů nemá, řeší až případné krizové situace. Postupně jsme s tatínkem řešily zvykání kluků ve školce a škole a nákup potřeb. Pak jejich sportovní vyžití, protože začali hodně zlobit. S výchovnými problémy a jejich strádáním po mamince zase hodně pomohly terapie, které jsme zprostředkovaly. V létě s naší finanční pomocí odjeli kluci s tátou na týden do chatky u jezera, aby měli všichni tři společné zážitky a táta nabral sílu na další školní rok. Když jsme se po roce loučili, říkal že už se nebojí, že by si neporadil.
Maminka Vlaďka se 3 školními kluky v panelákovém bytě je zase jiný příběh. Zorientovaná je dobře, už má 3 dospělé děti. Ale vzhledem k diagnózám dětí a péčí o ně nezvládne chodit do práce. A tatínek je bez zájmu, výživné na děti je pod hranicí životního minima. Podařilo se nám se spolupracující maminkou najít a zrealizovat několik výletů i několikadenních pobytů pro autistického syna. Najít, zaplatit a vybavit kluky potřebami na letní tábor v lese. Společně jsme nastartovaly zdlouhavý soudní proces o navýšení výživného na děti. V této rodině jde vše pomalými krůčky, ale my věříme, že k lepšímu.
Nově máme i maminku, cizinku, která má doma prvňáčka a neumí téměř vůbec česky. Pomáháme jí s motivací rychle češtinu zvládnout, aby si mohla najít lepší práci a lépe se zorientovat v českém prostředí. Zatím vše řešíme anglicky, ale věříme, že při našich dalších schůzkách brzy přejdeme na češtinu.
Další rodiny mají velmi podobné příběhy. Tatínek, co zůstal se 2 dětmi sám a musel přenastavit rodinné zázemí, aby se mu děti mohly vrátit z Klokánku zpět domů. Rozvedená maminka se synem autistou, která s narůstající péčí o syna nemůže nadále vykonávat dosavadní práci. Tito rodiče nejčastěji řeší nemožnost stabilního a lépe oceněného zaměstnání, protože jsou máma/táta v jednom. Trápí je sociální izolace, protože jejich děti jsou "jiné". Pro rodiče je těžké najít přátele, a děti nemají kamarády. Sourozenci jsou sice zdraví, ale na ně nezbývá sólorodiči čas ani finance, aby se mu mohl věnovat. A většinou prošli těžkým vztahem s násilím nebo alkoholem, ze kterého si oni i děti nesou traumata.
To je ve zkratce popis naší nadační práce za poslední rok.
Alena a Karolína